Má dáti – dal

V účetnictví platí, že pokud jsou obě strany v rovnováze, vše je v pořádku. Ve vztahu je taková vyváženost stejně potřebná. Každý v každém vztahu má svých 50 procent. Ani víc ani míň. Nerovnováha ve vztahu znamená, že jeden dává víc než druhý. Časem se to projeví jako nespokojenost, únava, věčné stěžování si. Ten druhý naopak dostává až moc a jelikož je to bez práce, nemá důvod se snažit. Je spokojený, tak proč by měl něco měnit?

Dnes bych se ráda zaměřila na ty, co dávají do vztahu víc než 50 procent. Myslíte si, že je to nespravedlivé? Že by měli dostávat stejně? Přece si to zaslouží, když se tolik snaží. Samozřejmě by to tak být mělo, jenže někdy si v tom brání sami.

Ti hodní lidé, kteří dávají a dávají a sami nic nechtějí. Dávají vám dárky, o cokoliv je poprosíte, udělají. Pro ostatní by se zkrátka rozdali. Je to od nich hezké? Jistěže je, ale... Pokud nejste někdo, kdo toho využívá ve svůj prospěch, pak vám to příjemné být nemusí. Žít vedle člověka, který vám tolik dá, ale nic od vás nepřijme, může vyvolávat nepříjemné pocity. Ať už mu chcete dát nějakou pozornost, nebo byste pro něj rádi něco udělali, odmítá to s tím, že nic nepotřebuje, že to zvládne sám. Prostě nechtějí obtěžovat. Neuvědomují si, že jim také chcete udělat radost, pomoci. Že svým postojem můžou v člověku vyvolat výčitky, protože nedává tolik, jako oni, pocit méněcennosti, protože není tak dobrý jako oni, nebo frustraci, i když se jim to snažíte vysvětlit, neberou vás vážně. Vyčítáte si, že se s někým tak skvělým necítíte dobře? Dělá toho pro vás přece tolik! Cítíte se nevděčně? I to se může stát. Chyba však nemusí být nutně ve vás. Tito lidé neumějí říkat ne. Nemají zdravě nastavené hranice, neváží si dostatečně sami sebe, nevěří si. A tak bývají často zneužíváni, přátelé se ozvou jen, když něco potřebují. Jak by si jich mohl někdo vážit, když si neváží sami sebe? Pokud ocenění přichází pouze zvenčí od okolí, vzniká závislost. Jít přes sebe jen pro to, aby mě někdo ocenil. Pokud dokáže člověk ocenit sám sebe, není závislý na okolí. Říct ne, když to tak cítím, dovolit si, zdravě si nastavit své hranice, naleznout svoji sebehodnotu, sebevědomí, by mělo být cílem každého z nás.

Říkáte si, že byste se museli hodně změnit? Myslíte, že to nezvládnete? Život nás naučil, že pokud chceme velkou změnu, musíme vynaložit velké úsilí. I já tomu dlouho věřila. Proto se mi do toho taky nechtělo. Dnes vím, že velké změny se skládají z maličkostí. Pro někoho může být velká změna trocha vaší pozornosti, milý přístup, jít sám do kina nebo změnit obvyklou cestu do práce. Zkrátka maličkost, která změnu způsobí. A čím víc takových maličkostí uděláte, tím větší změnu uvidíte. Držím vám palce.